DOLNOMORAVSKÝ ÚVAL
Dokážete si představit, jak vypadala Morava, než do její krajiny začal zasahovat člověk?Stačí se vydat do útrob prastarých moravských luhú s dávno mrtvými padlými kmeny.
Lesy na soutoku dvou největších moravských řek Moravy a Dyje jsou těmi nejkrásnějšími a nejbohatšími lesy u nás.Najdeme tady pavoučí síť vodních kanálů, potoků a slepých ramen, ale i tůně a říční jezera.A mezi tím vším louky i lesy se stařičkými stromy,Kromě Dyje a Moravy se jimi proplétá i říčka Kyjovka.Zde na jediném místě u nás hnízdí orel královský.Svůj domov tu má i bobr evropský a vydra říční.Ve zdejších stromech si svá hnízdabuduje vzácný druh mravence lužního,který tady má nejsilnější populaci na světě.
Lužní lesy mírného pásma, zaplavované pravidelně vodou, jsou zřejmě nejohroženějším biotopem Evropy.Z jejich původní rozlohy se už bohužel zachovaly jen nevelképlochy, považované za jedny z nejcenějších částí přírody.UNESCO zařadilo na Seznam kulturního a přírodního dědictví zdejší lokality Křivé jezero a pralesovité porosty Ranšpurk a Cahnov-Soutok.
A právě sem jsme se vydali.
NPR Ranšpurk
NPR Ranšpurk (vyhlášena 1949) tvoří část lužního lesa asi 5,5 km j. od Lanžhota. Rozloha NPR je 19,20 ha s průměrnou nadmořskou výškou 152 – 153 m. Důvodem ochrany území je zbytek hospodářskou činností málo ovlivněného (pralesovitého) porostu lužního lesa v oblasti soutoku Moravy a Dyje, které je také využíváno jako modelové území lesnického výzkumu.
Rezervace se nachází v údolní nivě řek Moravy a Dyje. V jejím podloží jsou sedimenty Vídeňské pánve; nad nimi jsou uloženy fluviální štěrky, na nichž leží písčité povodňové hlíny. Mrtvá ramena vyplňují organické sedimenty. Místy vystupují na povrch ostrůvky navátých würmských písků (tzv. hrúdy). Na sedimentech údolní nivy se vytvořily vesměs fluvizemě glejové a gleje (především pelické). Na hrúdech se vyvinuly regozemě, případně černozemě arenické.
Největší plochu chráněného území pokrývá tzv. tvrdý luh, tj. porosty s dominantním dubem letním (Quercus robur), jasanem úzkolistým (Fraxinus angustifolia), babykou, místy (Acer campestre) s hojným zastoupením lípy malolisté (Tilia cordata) a habru obecného (Carpinus betulus). V podrostu tohoto typu lesa se objevují sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), lecha jarní (Lathyrus vernus), řeřišnice luční (Cardamine pratensis), svízel vonný (Galium odoratum), srha hajní (Dactylis polygama), ostřice lesní (Carex sylvatica), místy (v místech s dominantním habrem) i rozrazil horský (Veronica montana). Na nejvyšších (nezaplavovaných) místech jsou porosty svízele vonného. Kolem tůní se vyskytují fragmenty vrbin s vrbou bílou (Salix alba), kterou provázejí ostřice štíhlá (Carex gracilis), o. pobřežní (Carex riparia), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), šišák vroubkovaný (Scutellaria galericulata), kyprej obecný (Lythrum salicaria) a další druhy. Ve vodě byla zjištěna žebratka bahenní (Hottonia palustris). Vzácně zde byly pozorovány i zvláště chráněné ostřice hubená (Carex strigosa), kruštík polabský (Epipactis albensis), bledule letní (Leucojum aestivum) a řeřišnice malokvětá (Cardamine parviflora). Velmi významná je mykoflóra, zejména dřevokazných hub, které žijí na dřevní hmotě v různých stádiích rozkladu. Z pozoruhodných druhů hub zde byly pozorovány např. Marasmius capillipes, Rhodocybe xylophila a Omphalina lilaceorosea.
V dutinách starých stromů hnízdí holub doupňák (Columba oenas), žluna šedá (Picus canus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) a šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla). Bylo zde zjištěno několik druhů obojživelníků, např. čolek podunajský (Triturus dobrogicus). V lesním porostu se vyskytuje řada vzácných druhů hmyzu. Velmi hojný je mravenec Liometopum microcephalum, na starých dubech žije tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) a krasec Eurythyrea quercus.
Plocha dnešního chráněného území byla od konce 19. století ušetřena hrubších zásahů. Do té doby se v celém lesním komplexu, jehož součástí jsou rezervace Ranšpurk i Cahnov-Soutok, páslo. Někdejší majitelé, Lichtenštejnové, lesní porost v dnešním chráněném území považovali za přírodní památku a intenzivně v něm nehospodařili. Lesní porosty mají přirozenou dřevinnou skladbu, pouze v jv. cípu je skupina vysázených ořešáků černých.
Po vybudování obory na intenzivní chov jelení a daňčí zvěře počátkem 70. let byla plocha chráněného území podstatně narušena spásáním, které likvidovalo především přirozenou obnovu dřevinné složky - na začátku 90. let byla proto oplocena. V současnosti se začíná kladný vliv oplocení projevovat intenzivním zmlazováním dřevin, zejména babyky. Jiným negativním faktorem byla regulace řek Moravy a Dyje, která znemožnila pravidelné záplavy. Umělé povodňování oblasti soutoku obou řek započalo teprve po roce 1992. Část porostu ořešáku černého byla již vykácena a nahrazena výsadbou dubu.
NPR Cahnov - Soutok
NPR Cahnov – Soutok (vyhlášena 1949) se nachází v údolní nivě řek Moravy a Dyje, 8 km jižně od Lanžhota. Současná rozloha NPR je 13,46 ha a průměrná nadmořská výška území je 150 m. Hlavním předmětem ochrany je biotop lužního lesa. Tento lužní les je typickou ukázkou jihomoravského lužního lesa pralesovitého charakteru. Součástí rezervace je i menší zaplavovaná louka s cennou mokřadní vegetací a faunou.
V podloží údolní nivy jsou sedimenty Vídeňské pánve, na nich jsou uloženy fluviální štěrkopísky a v nadloží písčité povodňové hlíny. Mrtvá ramena jsou vyplněna organickými sedimenty (hnilokaly). Půdní kryt tvoří fluvizemě glejové a typické.
Převážnou většinu porostů tvoří tvrdé luhy nížinných řek (Fraxino pannonicae-Ulmetum). Ve stromovém patře se objevuje dub letní (Quercus robur), jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia Vahl), habr obecný (Carpinus betulus), lípa malolistá (Tilia cordata), babyka obecná (Acer campestre) a hrušeň polnička (Pyrus pyraster). V jeho podrostu je typická válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), ostřice lesní (Carex sylvatica), místy i vzácná ostřice hubená (Carex strigosa), z jarních bylin je nejčastější sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides). V porostech s dominantním habrem se vyskytuje sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) a místy rozrazil horský (Veronica montana). Břehy vodních kanálů provází především vrba bílá (Salix alba), spolu s ní chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), karbinec evropský (Lycopus europaeus) a opletník plotní (Calystegia sepium). Ve vodě je běžný okřehek menší (Lemna minor). Luční společenstva zde tvoří především kontinentální zaplavované louky svazu Cnidion venosi. V něm převládá psárka luční (Alopecurus pratensis), lipnice bahenní (Poa palustris), ostřice časná (Carex praecox), z významných druhů se vyskytuje jarva žilnatá (Cnidium dubium), šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia), violka nízká (Viola pumila), řeřišnice malokvětá (Cardamine parviflora) a huseník luční (Arabis nemorensis). Na nejvlhčích místech louky je společenstvo s dominantní ostřicí štíhlou (Carex gracilis). Z rezervace bylo popsáno několik druhů dřevokazných hub, např. Hypoxylon fraxinophilum, H. macrocarpum a H. moravicum.
V dutinách starých stromů žije několik druhů netopýrů a hnízdí v nich např. holub doupňák (Columba oenas), žluna šedá (Picus canus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) a šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla), v mokřadu na louce chřástal kropenatý (Porzana porzana). Staré stromy hostí velmi zajímavou hmyzí faunu. Dosti častý je tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), zjištěn byl krajník pižmový (Calosoma sycophanta) a vzácný krasec Eurythyrea quercus. Velké kolonie tvoří mravenec Liometopum microcephalum. V tůňce na louce v rezervaci je velmi hojný skokan ostronosý (Rana arvalis). Na okrajích tůní se vyskytuje vzácný střevlík Carabus clathratus.
Po ukončení pastvy v druhé polovině 19. století byly lesní porosty dnešní rezervace ponechány přirozenému vývoji. Po roce 1970 se plocha rezervace stala součástí obory s intenzivním chovem jelení a daňčí zvěře. Její vysoké stavy zapříčinily současnou absenci nejmladší věkové třídy v lesním porostu, současně s tím dochází k rozpadu přestárlé dubové nadúrovně a nahrazování dubu jasanem. V 90. letech stavy zvěře byly silně omezeny. V roce 2004 byl okolo části rezervace vybudován nákladem MŽP plot, který zcela brání přístupu zvěře.
Lokalita byla pravidelně ovlivňována záplavami, které přestaly působit po regulaci Dyje a Moravy v průběhu 70. a 80. let - v důsledku toho silně poklesla hladina podzemní vody. Po roce 1990 se započalo s pravidelným povodňováním, které by mělo následky poklesu hladiny podzemní vody zmírnit. Louku v rezervaci je třeba pravidelně sekat.
