České středohoří I. :: POSLEDNÍ DIVOČINY

ÚVODNÍ STRÁNKA - DALŠÍ - České středohoří I.

České středohoří

Spousta lidí toto pohoří ani nezná a ti co ho znají, si většinou myslí, že je to zdevastované pohoříčko někde na severu Čech.

Ovšem ti, kteří ho zají opravdu dobře, vědí, že jde o jedinečně krásný kout naší země, jehož malebný krajinný ráz nemá ve střední Evropě obdoby. Pojďme se na něj podívat blíže.

České středohoří je geomorfologický celek o rozloze 1265 km². Z hlediska horopisného patří do Podkrušnohorské oblasti, která je součástí Krušnohorské subprovincie. Rozkládá se například na území okresů Teplice, Ústí nad Labem, Česká Lípa nebo Litoměřice. Na 84% území Českého středohoří zaujímá Chráněná krajinná oblast České středohoří (CHKO České středohoří) o výměře 1063,17 km². Nejvyšším vrcholem je Milešovka (837 m). Nejnižším bodem je hladina Labe v Děčíně (121,9 m). Maximální výškový rozdíl tedy činí 715,1 m.

FAUNA A FLÓRA

České středohoří má příznivé podmínky pro výskyt náročnějších druhů rostlin a živočichů, běžně žijících v teplých krajích, díky své přirozené uzavřené poloze ze severu a otevřené z jihu. Najdeme zde např. lilii zlatohlávek.

Lesnatost je malá, 28,4%. Vyskytuje se především dub, buk, habr, bříza, jasan, lípa a javor. Nejvyšší zastoupení má smrk (32,8%). Převažují lesostepní, stepní a luční společenstva.

Zvířena Čekého středohoří:

Fauna Českého středohoří není zdaleka tak podrobně prozkoumána jako flóra. To je dáno především obrovským druhovým bohatstvím zejména bezobratlých živočichů, z kterých mnohé druhově velmi početné skupiny se nacházejí teprve v počátečních stadiích poznání (např. blanokřídlý hmyz). Ještě v nedávné minulosti se běžně předpokládalo, že zvířena Českého středohoří se od přilehlých území zdaleka tolik neliší jako rostlinstvo. Tento předpoklad je možné uplatnit zejména u obratlovců, obdařených často velkou pohyblivostí, např. u ptáků a velkých savců. Specializované průzkumy posledních dvaceti let zaměřené na různé skupiny bezobratlých živočichů však prokázaly, že fauna Českého středohoří je přinejmenším stejně bohatá a jedinečná jako je tomu u flóry, a že mezi všemi ostatními velkoplošnými chráněnými územími České republiky v tomto směru zaujímá podobně výjimečné postavení jako třeba CHKO Pálava nebo CHKO Křivoklátsko. Příčiny tohoto stavu jsou v podstatě shodné s příčinami uvedenými v prvním odstavci kapitoly „Flóra“. K tomu je možné doplnit, že také ledové doby obohatily faunu Českého středohoří o severské, chladnomilné organismy, které se po následném oteplení a ústupu kontinentálního ledovce v tomto nízko položeném území udržely dodnes (tzv. glaciální relikty = pozůstatky ledových dob), a to díky existenci velmi specifických (vyhraněných) biotopů jako jsou např. podmrzající sutě. Ke zvláštnostem tohoto území náleží často společný výskyt teplomilných druhů středomořského původu a chladnomilných, ve střední Evropě horských druhů původu severského. Řada taxonů (druhů nebo poddruhů) bezobratlých živočichů je v rámci České republiky dosud známá jen z tohoto území, z nich některé jsou dokonce endemické, tj. pouze v Českém středohoří se vyskytující. Řada taxonů bezobratlých byla z Českého středohoří také popsána jako nových pro vědu. Po této stránce jde bezesporu o jedno z nejvýznamnějších území v České republice. Podobně jako u rostlinstva také k současnému stavu fauny Českého středohoří přispěl významnou měrou člověk. Odlesňováním a souběžným zakládáním polí, pastvin, sadů, vinic a lomů způsobil nebývalé rozšíření druhů původně vázaných na plošně velmi omezené přirozené bezlesí (stepi, skalní stepi). Na druhé straně zásahy do vodního režimu (budování zdrží a úprava břehů vodotečí, odvodňování), nadměrné užívání chemických prostředků v zemědělství a lesnictví, převádění listnatých lesů na cizorodé, především jehličnaté monokultury aj. vedly k často drastickému snížení biologické rozmanitosti (biodiverzity), spojené v některých případech i s úplným vyhynutím stenotopních (na jediný typ biotopu vázaných) nebo na chemismus prostředí citlivých druhů živočichů.

Květena vyskytující se v Českém středohoří:

Již od dob prvních floristických výzkumů je České středohoří řazeno k nejatraktivnějším a k nejbohatším botanickým územím České republiky. Příčiny tohoto stavu lze hledat nejen v současné rozmanitosti hornin, reliéfu krajiny i v rozdílech v klimatu, ale i v geologické minulosti území. České středohoří se stalo jakousi křižovatkou rostlinných druhů, šířících se na nová stanoviště při dlouhodobějších změnách podnebí, ke kterým docházelo při střídání dob ledových a meziledových. Výhodná poloha umožnila některým druhům dokonce přečkat drastické podmínky ledových dob (kapradinka skalní, lomikámen trsnatý, játrovka Targionia hypophylla a další). Při střídání sušších nebo vlhčích teplejších období se sem střídavě šířily druhy ze západu (druhy atlantické) a z východu (druhy kontinentální). S návratem suchého období se k nám dostali vyslanci jihoruských stepí – kozinec bezlodyžný, koniklec otevřený a kavyly. Do dnešní doby si teplomilná květena v Českém středohoří zachovala převahu. Na rozdíl od některých jiných chráněných krajinných oblastí je České středohoří krajinou kulturní, protože k současnému stavu vegetačního krytu přispěl významnou měrou také člověk. Odlesňováním získával novou půdu pro pastvu dobytka a pole. Zasahoval do vodního režimu budováním nebo rušením vodních nádrží, úpravou vodotečí, odvodňováním nebo závlahou pozemků. Pro České středohoří bylo typické zakládání ovocných sadů a regionálně také vinic. Působením člověka dostala krajina mozaikovitý ráz se střídáním lesíků, luk, pastvin, sadů a polí. Tím byly vytvořeny podmínky pro další zvýšení biologické rozmanitosti (biodiverzity) rostlinstva. Negativní dopady na biodiverzitu, projevující se snížením množství druhů, jsou způsobeny zejména nadměrným užíváním chemických prostředků, používáním těžké techniky a změnou kultur.

ZAJÍMAVOSTI

Loupežnická jeskyně u Velkého Března je největší pseudokrasová jeskyně v neovulkanitech v Česku.
Národní přírodní památka Kamenná slunce je unikátní geologický útvar, který se nachází asi 1 km jihovýchodně od obce Hnojnice při silnici č. 249 z Libčevse do Libochovic.
Na Borečském vrchu a Plešivci jsou ledové jámy.
Borečský vrch je dále jeden z nejpozoruhodnějších vrchů v CHKO České středohoří se zcela unikátním výskytem zvláštního geologického jevu tzv. mikroexhalací a ventarol. Zdejší geologická zvláštnost spočívá v tom, že celý vrch je protkán sítí malých skalních puklin, které ústí jak na úpatí kopce, tak na jeho vrcholu, kde jsou uměle rozšířeny. V zimě pak nastává velice zajímavý jev spočívající v tom, že kopec dole na úpatí nasává studený vzduch z venkovního prostředí, který pak prochází celou soustavou vnitřních puklin, zde se ohřívá od okolní horniny, a je podstatně teplejší vyfukován zpět do ovzduší nahoře na temeni kopce. Rozdíl teplot unikajícího vzduchu vůči okolnímu prostředí může být až 20 °C. Uvnitř kopce se ohřívaný vzduch obohacuje o vlhkost, proto v tuhých zimách nad vyústěním vzniká masivní ojínění porostu a překrásné rampouchy. Hnací silou tohoto jevu je rozdíl teplot vzduchu - teplý vzduch stoupá vzhůru a studený klesá dolů. V létě pak působí zcela opačný efekt, teplý vzduch je nasáván na temeni kopce, průchodem vnitřními puklinami se ochlazuje a dole na úpatí je už ochlazený vyfukován zpět do ovzduší, teplota na výstupu zde činí okolo 4 °C. Teplota horniny uvnitř kopce nikdy neklesne pod 9 až 10 °C a celý efekt je tím větší, čím nižší je okolní teplota. Znamená to, že dosažený teplotní rozdíl je největší, je-li tuhá zima. V praxi to způsobuje také další doprovodný jev - v jámách na vrcholu kopce lze i uprostřed té nejtužší středoevropské zimy pozorovat čilý život různých drobných organizmů (živočichů i rostlin). Za zmínku stojí pozoruhodný výskyt borečky vzácné (Targionia hypophylla). Celý kopec tak funguje coby jakýsi obří přírodní akumulátor tepelné energie. Tuto „záhadu“ Borečského vrchu odhalil až v roce 1881 pražský univerzitní profesor Jan Krejčí se synem Prokopem. Celý unikátní jev lze pozorovat zejména v zimě, k jeho vysvětlení a dobrému poznání zde byla zřízena okružní naučná stezka Boreč, jež začíná i končí ve vesnici Režný Újezd. Národní přírodní památka je také velmi dobře přístupná i od stejnojmenné osady Boreč po nově zřízené Tyršově stezce, která je značená od kapličky zeleným trojúhelníkem. Podobný přírodní jev mikroexhalací byl také v menším měřítku pozorován i na sousedním Sutomském vrchu. Spolu s ledovými jámami na Plešivci a kamennými slunci u Hnojnic se pravděpodobně jedná o jednu z nejunikátnějších geologických zajímavostí nejen v samotném Českém středohoří, ale i v celé České republice.
V širším okolí Třebívlic se vyskytuje český granát, ojediněle i diamant.
Jihozápad Českého středohoří patří k nejteplejším a nejsušším místům republiky.
Hradišťany je čedičový a znělcový vrch. Jedná se o druhý nejvyšší vrchol Českého středohoří. Nalézá se asi 7 km jihozápadně od Milešovky v CHKO České středohoří zhruba 5 kilometrů severozápadně od obce Třebívlice, odkud sem také vede červená turistická značka. Většina kopce včetně vrcholové části spadá do katastrálního území Mukov obce Hrobčice v okrese Teplice. Na travnaté náhorní plošině jsou jasně zřetelné stopy po starém hradišti oválného či kruhového tvaru, které bylo obklopeno dvojitým valem z čedičových kamenů, val je zde místy vysoký až 2 metry. Jedná se o hradiště z doby knovízké kultury (pozdní doba bronzová až doba železná - 8. až 6. století př. n. l.) - významná archeologická lokalita. Kromě toho se zde také nalézá maloplošné chráněné území o velikosti zhruba 4 ha. V přírodní rezervaci Hradišťanská louka je předmětem ochrany přírody především místní neobvyklé rostlinné společenstvo podhorské louky, ve kterém je možné se i v současné době setkat s řadou vzácných druhů rostlin jako je úpolín nejvyšší, lilie zlatohlavá, plicník úzkolistý, hrachor různolistý a další. Vstavačovité rostliny (orchideje), které byly vůdčím motivem pro někdejší vyhlášení přírodní rezervace, se zde bohužel již po mnoho let nevyskytují. Vymizely především vinou nevhodného hospodaření na lokalitě.
Magnetovec - skalní hřib je přírodní památka ev. č. 1510 poblíž obce Velké Březno v okrese Ústí nad Labem. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO České středohoří.Důvodem ochrany je bazanitový skalní hřib. Jedná se o vypreparovanou část lávového příkrovu, tvořeného dvěma výlevy bazanitové horniny. Spodní výlev je pórovitější a více zvětralý, čímž selektivně vznikla tenká „noha hřibu“, na které sedí mohutná horní část – široký „klobouk“.
Sluneční stráň je přírodní rezervace ev. č. 400 poblíž obce městské části Brná v Ústí nad Labem.Obast spravuje AOPK ČR Správa CHKO České středohoří.Důvodem ochrany je ochrana typické geobiocenózy Českého středohoří s výraznou teplomilnou květenou a Vsoký Ostrý je dominantní vrch čnící nad zákrutou řeky Labe nad městskými částmi Střekov (resp. Nová Ves) a Brná, do výšky 587 m. Na jeho vrcholu se nalézá upravená plošina se schodištěm, která slouží jako vyhlídkový bod s výborným výhledem na Portu Bohemicu, České středohoří a Krušné hory.
Národní přírodní památka Bílé stráně u Litoměřic v CHKO České středohoří je převážně západním směrem orientovaná opuková stráň, která se zvedá od levého břehu Pokratického potoka. Chráněné území má celkovou rozlohu 3.24 ha a nachází se v nadmořské výšce 286 až 335 metrů na severu od Pokratic, místní části města Litoměřice. Chráněné území zde bylo vyhlášeno již roku 1954 s tím, že jeho část byla chráněna již od roku 1929, jedná se tak o jednu z nejstarších chráněných lokalit v severních Čechách. Svůj název území dostalo od barvy místní půdy, která je obohacena erodovaným geologickým podkladem, který je tvořen druhohorními slínitými vápenci - tzv. zvonivou opukou. Svah údolí je přirozeně denudovaný a erodovaný, několikrát zde došlo k menším sesuvům půdy a opakované sukcesi svahu. Celá stráň je velmi teplá. Nalézá se zde velmi pestrá směsice xerotermních bylinných společenstev s výskytem mnoha vzácných a ohrožených druhů teplomilných a suchomilných rostlin - jedinečný fragment tzv. orchideových luk a živočichů. Je připravováno rozšíření chráněného území až na celkovou rozlohu 12 ha.V roce 1989 zde proběhl základní inventarizační průzkum, při němž zde bylo zjištěno celkem 475 druhů vyšších rostlin, nově zde byly objeven Kruštík růžkatý a Pryšec prutnatý.Mezi další chráněné a ohrožené rostliny v oblasti patří např. třemdava bílá, plamének přímý, sasanka lesní, koulenka prodloužená, medovník velkokvětý, hořec křížatý, len žlutý, len tenkolistý, střevličník pantoflíček, vemeník dvoulistý, vstavač nachový, pětiprstka žežulník, bradáček vejčitý, bělozářka větvitá a černohlávek velkokvětý.Velmi významné zastoupení tu má zejména teplomilný hmyz a dále vzácní měkkýši (tzv. malakofauna). Z hmyzu jsou to např. dřepčík - Aphtona atrovirens, Argopus ahrensi, Luskokaz Bruchidius pauper nebo nosatec Apion flavimanum. Celkem zde bylo nalezeno 57 různých druhů měkkýšů. Z obratlovců jsou to ropucha zelená, slavík obecný, cvrčilka slavíková nebo strakapoud malý.Velmi významné zastoupení tu má zejména teplomilný hmyz a dále vzácní měkkýši (tzv. malakofauna). Z hmyzu jsou to např. dřepčík - Aphtona atrovirens, Argopus ahrensi, Luskokaz Bruchidius pauper nebo nosatec Apion flavimanum. Celkem zde bylo nalezeno 57 různých druhů měkkýšů. Z obratlovců jsou to ropucha zelená, slavík obecný, cvrčilka slavíková nebo strakapoud malý.Z lesnického a dendrologického hlediska je lokalita podružná a nevýznamná. Vyskytuje se zde křovinné společenstvo s lískami, svídou, jeřábem mukem, zimolezem, řídkým porostem borovice černé. Od potoka zde dochází k sekundární sukcesi území, jedná se zejména o jeho spodní část, která zarůstá jasanem.
Kalich a Panna - Kalich je hora se zříceninou středověkého hradu na vysokém skalním ostrohu nad Třebušínem, poblíž Litoměřic, postaveném zde Janem Žižkou z Trocnova.Nedaleká Panna je zalesněná hora kuželovitého tvaru s čedičovou skálou na vrcholu, situovaná blízko obce Řepčice v CHKO České středohoří. Původní středověký hrad Panna se nacházel na stejnojmenném vrchu Panna (593 m). Hrad zde byl vybudován v době husitských válek roku 1421 jakožto protiváha a opěrný bod (patrně obdobně jako tomu bylo u nedalekého hradu Litýš) proti Žižkovu hradu Kalich, který se tak nacházel velmi blízko prakticky jen na druhé straně údolí nad obcí Třebušín.
Dřínek je přírodní rezervace ev. č. 2187 poblíž obce Hrobčice v okrese Teplice. Oblast spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.Důvodem ochrany je xerotermní travinné společenstva, teplomilné druhy rostlin vzácně se vyskytující v severní části českého termofytika. Na svazích prosperuje populace zvláště chráněných druhů rostlin v kategorii silně ohrožených kavyl úzkolistý, koniklec luční český
Trupelník je přírodní rezervace ev. č. 2137 poblíž obce Bílina v okrese Teplice. Oblast spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.Důvodem ochrany je význammné paleontologické naleziště paleogenní diatomitové mikroflory a makroflory. Rozsáhlý zbytek teplomilných společenstev s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin (např. hlaváček jarní, len žlutý atp).
Březina je přírodní rezervace ev. č. 32 poblíž obce Kostomlaty pod Milešovkou v okrese Teplice. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO České středohoří.Důvodem ochrany je živé rašeliniště ojedinělé v Českém středohoří, smíšené porosty a zbytek staré bučiny. V její lokalitě se nachází též hora Milešovský Kloc (674 m) nacházející se severozápadně od vsi Milešov (obec Velemín), po které nese i svůj název. Stejně jako okolní kopce je sopečného původu a spadá do CHKO České středohoří. Na jejím jižním okraji pramení Pálečský potok, na severozápadním pak Milešovský potok, hora Pařez (736 m) a Vojenský rybník.Celá tato lokalita patří spolu s Milešovkou, Štěpánovskou horou, Lipskou horou a Hradišťanami k nejzalesněnějším částem pralesovitého typu západní části Českého středohoři´.
Varhošť je vrch ležící ve východní části Českého středohoří. Na vrcholu stojí od roku 1972 železná kruhová rozhledna jako třetí v pořadí, když dvě předcházející dřevěné dosloužily. Z rozhledny je výborný rozhled od Řípu, přes Hazmburk, Lovoš, Milešovku a Kletečnou. Na západě jsou vidět Krušné hory od Jedlanu přes Bouřňák po Nakléřov a mnoho dalších kopců a obcí.Jako zvláštnost je možno vidět hladinu Labe na osmi místech od střekovské přehrady až ke Štětí.Přístup k rozhledně je od Sebuzína po značené cestě. V sedle pod Varhoštěm je parkoviště, ze kterého se dá dojít na vrchol pěšky za 15 minut.
Sedlo (také Vysoké levínské sedlo či Levínské sedlo) je vrch vysoký 726 m nacházející se nedaleko od Liběšic v Českém středohoří v okrese Litoměřice. Je známý tež pod starším názvem Jelečský vrch nebo Jelečská hora.Jedná se o relativně vysokou solitérní horu se dvěma výraznými vrcholy, která z dálky svým tvarem opravdu může připomínat jezdecké sedlo. Celý mohutný trachydenzitový vrch je porostlý hustými lesy, krásné přírodní scenérie se nachází též na úpatí hory. Vrcholek hory je skalnatý a je tvořen velice malebnými tefritovými skalními suky, skalními terasami s hranolovitou odlučností hornin. Celý vrcholek hory je chráněným uzemím (národní přírodní rezervace Sedlo v CHKO České středohoří), nacházejí se zde zbytky původních listnatých lesů se vzácnou květenou. Z vrcholku Sedla je, díky jeho solitérnímu postavení a vysoké relativní výšce nad okolním terénem, velmi dobrý rozhled téměř na všechny světové strany a to do vzdálenosti mnoha desítek kilometrů.Vyšší vrchol se nazývá Velké Sedlo nižší vrcholek pak Malé Sedlo (534 m). Vrcholek Malého Sedla je znělcový. Na úpadí Sedla se také nachází menší vršek Litýš ze stejnojmennou hradní zříceninou. Vrch Sedlo je velmi dobře viditelný například z mnoha míst v dolním Polabí i odjinud, tvoří přirozenou přírodní dominantu obci Liběšice i městu Úštěk a vůbec celému zdejšímu půvabně malebnému kraji. Sedlo tvoří také velmi výrazný optický protipól nedaleké hoře Říp, která se nachází jihozápadně odsud.
Lipská hora je vrch nacházející se nad vesnicí Lipá v kotlině potoku Modla v CHKO České středohoří. Jedná se o znělcový masiv, na kterém se nachází také stejnojmenná přírodní rezervace s výskytem teplomilných rostlinných společenstev na trachytovém podloží. Vrchol hory je relativně obtížně přístupný buďto od obce Medvědice nebo z osady Lhota. Místní obyvatelé vrch nazývají častěji jako Medvěďák.
Milešovka je nejvyšší hora Českého středohoří. Její vrchol leží ve výšce 836,5 metrů nad mořem. Jméno získala podle nedalekého Milešova (2 km). Byla zde zřízena národní přírodní rezervace (51,3 ha, od roku 1951). Z vrcholu hory je kruhový rozhled do dalekého okolí, Milešovka totiž všechny ostatní vrchy v Českém středohoří výrazně převyšuje. Také proto se jedná o místo s nejdrsnějším podnebím v Čechách. Milešovka je považována za největrnější horu Česka, bezvětří je tu jen osm dní v roce.Na příkrých stráních roste především dub, občas buk, javor nebo smrk. Na sutích rozpadávající se skály lze najít celou řadu vzácných chráněných rostlin. Významnou lokalitou jsou Výří skály, asi 30 metrů vysoká skalní stěna bez lesnatého porostu. Kvete zde lilie zlatohlavá, kosatec bezlistý, plicník lékařský. Dále se tu vyskytuje kapradinka skalní a medvědice léčivá.
Bořeň je skalnatý vrch (tzv. skalní suk), nachází se jižně od Bíliny v Českém středohoří. Vypíná se vysoko nad údolím řeky Bíliny, ve spodní části je částečně zarostlý lesem. Vrchol se nachází ve výšce 539 m. Tvoří výraznou dominantu jak pro město Bílina tak i pro celé České středohoří, díky své charakteristické siluetě je velmi dobře viditelný i z mnoha dosti vzdálených míst (kupř. ze Žatce).Bořeň je největší povrchový znělcový (fonolitový) útvar ve střední Evropě.Na Bořeni byla zřízena národní přírodní rezervace, vyhlášena roku 1977. Rozloha chráněného území činí 23,24 ha. Rezervací vede naučná stezka z Bíliny až na vrchol, odkud se otevírá kruhový rozhled na všechny strany. Na skalnatých svazích roste řada chráněných rostlin a sídlí zde chráněný výr velký (Bubo Bubo). Bylo zde zjištěno kromě běžných druhů ptáků také 22 zvláště chráněných. Také se tu vyskytuje ropucha zelená a užovka hladká aj.Z rostlin se zde vyskytuje např. tařice skalní, hvězdice alpínská, kosatec bezlistý, lomikámen trsnatý, koniklec luční český, hvozdík sivý, prvosenka jarní, lýkovec jedovatý. Na protějších jižních stráních vrchu Kaňkova roste hlaváček jarní.
Lovoš je čedičová hora nedaleko Lovosic. Jeho vrchol leží v nadmořské výšce 570 m. Nachází se v Českém středohoří v dolním Polabí. Na vrcholu byla postavena turistická chata, od které je vynikající výhled na všechny strany. Mimo jiné je zde velice dobře vidět celé město Lovosice jemuž právě vrch Lovoš tvoří přirozenou dominantu. Chata je užívána nejen pro turistické a rekreační účely ale i coby výhodný telekomunikační objekt. Samotný vrch je tvořeny vlastně dvěma kužely, Velkým a Malým Lovošem, nazývaným též Kybička (489 m). Kybička je ale na rozdíl od Velkého Lovoše vrch znělcový. Vrchol a svahy hory jsou chráněny jako národní přírodní rezervace.Na svazích hory rostou travnaté porosty skalní stepi, lesostepní porosty a suťový les. Hora je také domovem mnoha chráněných rostlin, například třemdavy bílé, kosatce bezlistého, koniklece lučního českého nebo bělozářky liliovité. Na níže položených svazích poblíž města Lovosice byly založeny velké sady, v období druhé světové války zde nacisté zkoušeli bez většího úspěchu pěstovat některé tropické plody, kupř. mandloně.
Babinské louky mokřadní louky s výskytem mnoha vzácných rostlin - jedinečný fragment tzv. orchideových luk. V počtu několika set kusů zde roste Dactylorhiza majalis subsp.majalis(prstnatec májový pravý), zařazený do kategorie C3 - ohrožený druh naší květeny. Dále zde roste celkem hojně Trollius altissimus(upolín nejvyšší), taktéž zařazený do kategorie C3. Počátkem června zde vykvétají trsy Iris sibirica(kosatec sibiřský), zařazený do kategorie C3. V polovině června nakvétají Dactylorhiza fuchsii subsp.fuchsii(prstnatec Fuchsův pravý), náš nejhojnější prstnatec, zařazený do C4, jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost. Dalším zástupcem vstavačovitých je Epipactis palustris(kruštík bahenní), který kvete během června a července. Kruštík bahenní je zařazen do C2, jako silně ohrožený druh. Opravdovou botanickou zajímavostí této lokality je výskyt Adenophora liliifolia(zvonovec liliolistý), jehož populace je zde nejhojněší v celé ČR. Zvonovec je v Červeném seznamu cévnatých rostlin zařazen do kategorie C1, tedy kriticky ohrožený taxon naší květeny!
Porta Bohemica, tedy Brána Čech, se nazývá kaňonovité údolí Labe, kterým řeka vstupuje do Českého středohoří.Řeka Labe zde vytvořila velmi nevšední krajinu s hlubokým zářezem říčního údolí do Českého středohoří. Nádherné panorama je možné vychutnat z řady míst. Na pravém břehu Labe to je vrch Varhošť s rozhlednou z roku 1973. Na levém břehu pak Labská vyhlídka od kostela sv. Barbory v Dubicích. Pod dubickým kostelíkem se nachází obec Dolní Zálezly. Ta byla proslulá vinařstvím, podobně jako nedaleké Velké Žernoseky. Toto letovisko také navštívil svého času světoznámý spisovatel Franz Kafka. Nedaleko od Velkých Žernosek se na pravém břehu Labe také nachází výrazný rulový skalní ostroh Kalvárie se 3 kříži a se stejnojmennou přírodní rezervací.Na protějším pravém břehu Labe se nachází osada Církvice s barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, vedle kterého stojí zajímavá hrázděná zvonice. Blíže k Ústí nad Labem se návštěvníkům otevře výhled na údolí Labe s hradem Střekovem. Na levém břehu Labe se nachází ves Vaňov se skalním útvarem Vrkočem. Hned vedle něj lze ve skalách najít největší vodopád na Ústecku (Vaňovský vodopád). Časté sesuvy obyvatelům Vaňova stále připomínají, že České středohoří je jedním z geologicky nejmladších pohoří v Česku.Podobné romantické přírodní útvary lze najít i na protilehlém břehu Labe v Brné. Ať je to Průčelská rokle nebo rezervace Sluneční stráň s naučnou stezkou, vždy jsou návštěvníci překvapeni krásami zdejší krajiny. Svého času sem přijížděl načerpat inspiraci pro svá díla i německý spisovatel Karel May, tvůrce hrdinů Old Shatterhanda a Vinnetoua.
Kalvárie (239 m) je zdaleka viditelný, výrazný rulový skalní ostroh v místě nazývaném Porta Bohemica (Brána Čech) v CHKO České středohoří. Jedná se o příkrý skalní ostroh na pravém břehu Labe asi 6 km severozápadně od Litoměřic nedaleko od obce Velké Žernoseky. Ostroh je velmi nápadný svými 3 kříži (odtud pak jeho oficiální název - místní název je Tři kříže), které jsou zde historicky doloženy již od roku 1587. Na příkrém labském svahu se nachází také maloplošné chráněné území - přírodní rezervace Kalvárie s výskytem vzácné fauny a flóry (vyskytuje se zde, mimo jiné, též vzácná ještěrka zelená - Lacerta viridis) a křivatec český (Gagea bohemica). Z vrcholku skály je také velmi dobrý rozhled na celé zdejší údolí Labe v Bráně Čech včetně všech okolních vršků (Radobýl, Lovoš, Milešovka, Kubačka, Kletečná) a na Dubický kostelík.
Holý vrch je relativně plochý čedičový vrch v CHKO České středohoří nad obcí Hlinná, asi 6 km severně od Litoměřic. Nachází se zde stejnojmenná přírodní rezervace s výskytem vzácných rostlin, zejména pak rostlinná společenstva s koniklecem otevřeným a koniklecem lučním. Roste zde i koniklec Hackelův, což je přírodní kříženec vzniklý z obou předchozích druhů. Na západní straně svahu se nalézají porůznu roztroušené čedičové skalky označované místním názvem Učitel a žáci.
Dubí hora je lesnatý vrch, který se nachází v Českém středohoří asi 5 km severovýchodně od Úštěku. Vrch je velmi zajímavý tím, že se jedná o naleziště sklovitých tefritů a tefritových tufů. Na jihovýchodním úbočí hory u vsi Konojedy byla v bývalém lomu zřízena v roce 1966 národní přírodní památka s výskytem tzv. bochníkovitého rozpadu tefritu. Sloupce tefritu jsou zde vysoké okolo 7 metrů a silné přibližně 80 centimetrů.
Bobří soutěska je název romantického údolí s Bobřím potokem, je i přírodní památka ev. č. 18. Nachází se asi 2 kilometry východně od Verneřic a 4 km západně od obce Kravaře. Je ve správě CHKO České středohoří a je společnou památkou dvou krajů a okresů. Pro turisty je přitažlivý zdejší Bobří vodopád.Chráněné území se rozprostírá na katastrech Velká Javorská (obec Žandov, zcela na západě okresu Česká Lípa)- plocha 0,6 ha a Loučky u Verneřic (obec Verneřice, okres Děčín) - plocha 0,21 ha.Stinné údolí vzniklo erozní činností v čedičovém podloží , vytvořeném od západu přitékajícím Bobřím potokem. Důvodem ochrany je ukázka zpětné eroze v čedičovém tělesu. Jsou zde dva vodopády. Menší pěnivý vytéká z pukliny v čedičové skále pod troskami Čertova mlýna, vysoký jen 2 metry, široký čtyři metry. Nedaleko od něj je další vodopád vysoký 6 metrů, není však tak mohutný. Celé údolí je zarostlé lesem, je zde mnoho i vzácných květin (např. růže alpská), i živočichů (např. skorec vodní, konipas horský) .O zařazení do chráněných území rozhodlo usnesení ONV Děčín 17. května 1968 a ONV Česká Lípa 5. dubna 1968. tehdy byla lokalita zapsána jako CHPV - chráněný přírodní výtvor v rozsahu 0,66 ha a zahrnovala vodopád Bobřího potoka v čedičové soustavě.V evidenci Evropských významných lokalit, viz (Natura 2000) je vedena pod názvem Bínov – Bobří soutěska Je připraven projekt podstatného zvětšení chráněného území.
Stříbrný roh je vrchol a přírodní památka ev. č. 423 poblíž obce Těchlovice v okrese Děčín. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO České středohoří.Důvodem ochrany je ochrana staré přirozené bučiny na čedičovém vrcholu. Poblíž se nachází i Buková hora 683m.n.m., vysílač a krajinná dominanta s dílčímí výhledy do dalekého okolí.
Kozí vrch je přírodní rezervace ev. č. 853 poblíž obce Povrly v okrese Ústí nad Labem. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO České středohoří.Důvodem ochrany je ochrana významné krajinné dominanty labského údolí se všemi geologickými a geomorfologickými fenomény, mikroklimatickými jevy, rostlinnými a živočišnými společenstvy skal, sutí a přirozeného dubohabrového lesa, jakož i ochrana biologických procesů a funkcí biocentra regionálního významu.Přírodní rezervací je stejnojmenný vrch o nadmořské výšce 379 m.n.m. a Divoká rokle, přírodní památka ev. č. 2143 poblíž obce městské části Mojžíř v Üstí nad Labem. Důvodem ochrany je unikátní skalní výchoz, který je odlučnou plochou starého sesuvu s odkrytým sledem vulkanogenních hornin úlomkovitého charakteru o mocnosti až 200 m, uložených v mísovité depresi prevulkanického reliéfu.
Bohyňská lada je přírodní rezervace ev. č. 2214 poblíž obce Nová a Stará Bohyně v okrese Děčín. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO České středohoří.Důvodem ochrany je jedinečný fragment tzv. orchideových luk s koncentrovaným výskytem mnoha zvláště chráněných druhů rostlin (např. hadilka obecná, hvozdík pyšný, pětiprstka žežulík, prstnatec májový, prstnatec Fuchsův, vemeník dvoulistý, vstavač kukačka, vstavač osmahlý).
Nebočadský luh je přírodní památka ev. č. 1728 poblíž obce Nebočady v okrese Děčín. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO České středohoří.Důvodem ochrany je slepé říční rameno s vyvinutým lužním lesem, významné ornitologické hnízdiště a zimoviště.
Březinské tisy je národní přírodní památka, vyhlášená v roce 1969. Nachází se u obce Březiny. Důvodem ochrany jsou smíšené porosty s vtroušeným tisem, paleontologické naleziště Bechlejovická stěna. Péčí o území je pověřena správa CHKO České středohoří.
Národní přírodní památka Panská skála je geologická lokalita, na které se nacházejí kamenné varhany vzniklé sloupcovitou odlučností čediče při tuhnutí magmatu, které bylo obnažené vlivem lidské těžební činnosti do současné podoby. Nachází se na katastru obce Prácheň, dnes součásti města Kamenický Šenov, které lokalitu využilo jako turistickou atrakci. Chráněné jsou svislé pěti až šestiboké sloupce, které některé dosahují délky až 12 metrů a jsou vedle sebe uspořádány jako píšťaly u kostelních varhan. Ve vzniklé depresi se vytvořilo jezírko. Rozloha chráněného území je 1,26 ha v nadmořské výšce 560 až 597 m n. m.Vznik Panské skály je spojen s nárazem kontinentální africké litosférické desky do evropské, což vedlo ve druhohorách a třetihorách k alpinskému vrásnění a znovuaktivování vulkanismu v této krajině vlivem vzniku nových zlomů v kůře. Přes tyto zlomy mohlo opět proudit magma k povrchu. V oblasti Panské skály se vzhůru tlačilo magma čedičového složení, které ale zůstalo v sopouchu či přívodním kanálu a nikdy se nedostalo na povrch. Uvězněné magma začalo velice pozvolna chladnout, čímž začala vznikat typická odlučnost, kterou je možné dnes pozorovat.Již na konci 19. století se začínají objevovat snahy lidí, např. českolipského Excursions Clubu na ochranu tohoto unikátního lomu. Ten roku 1878 poslal českému zemskému výboru žádost o ochranu skály. Je zachováno i znění odmítavé odpovědi podepsané nejvyšším zemským maršálkem Auerspergem Theummerem, zdůvodněné nedostatkem finančních prostředků. Až v roce 1895 bylo vydáno úřední rozhodnutí, které další těžbu v oblasti zakazovalo a útvar se stal nejstarší geologickou rezervací v Čechách. Tento první zákaz ale nebyl lidmi dodržován a v těžbě se i nadále pokračovalo.V roce 1902 občanské sdružení založené pro ochranu lokality vykoupilo horní část lomu, čímž se zabránilo pokračování těžby na dobu několika let do šířky. Oproti tomu se začalo těžit do hloubky, čímž vzniklo dnešní jezírko. Když se těžba zastavila, vzniklou těžební depresi rychle zaplnila dešťová voda. I přes zákazy se v následujících letech těžba ještě občas opakovala a její definitivní zákaz se objevil až roku 1948 a rychle následovala i oficiální ochrana (v letech 1953 a 1963). Úředně byla Národní přírodní památka Panská skála vyhlášena Ministerstvem školství a národní osvěty (MŠANO) 18. září 1953. V soupisu vedeném ONV Česká Lípa byla 6. září 1963 vedena v kategorii CHPV, tj. chráněný přírodní výtvor na rozloze 1,26 ha, v katastrálním území Kamenického Šenova jako klasická ukázka sloupcovitého rozpadu čediče.Nyní je ve správě CHKO České středohoří, v II. ochranné zóně. Občas se zde provádí čistění od náletových dřevin, údržba inforačních tabulí a průchozí stezky.
Farská louka je přírodní památka ev. č. 94, která se nachází v okrese Česká Lípa v centru obce Slunečná, v sousedství místního kostela, kde se dříve nacházela farní zahrada.Důvodem ochrany je naleziště šafránu bělokvětého (Crocus albiflorus), které sem pravděpodobně kolem roku 1860 vysadil zdejší farář. Roste zde a na jaře kvete také ohrožená bledule jarnía prvosenka vyšší. Počet květů šafránu v jednotlivých letech značně kolísá. Rozsah chráněného území je nyní 0,73 ha, nadmořská výška je 373 - 387 (louka má svah).
Lužické šipáky (na některých mapách uvedeno jako Lužické šípáky) je přírodní památka na katastru obce Lužice v okrese Most. Rozkládá se 300 metrů východně od obce Lužice a zhruba 9 km od města Mostu na příkrém svahu nad silnicí spojující Lužice a Dobrčice.Přírodní památka byla vyhlášena dne 30. června 1993 v I. zóně Chráněné krajinné oblasti České středohoří z důvodu ochrany především dubu pýřitého (tzv. šipáku), kterého se v místě vyskytuje více než 200 exemplářů všech věkových kategorií od nejmladší generace až po velmi staré jedince mimořádné velikosti a zajímavých tvarů. Původně zde byly chráněny pouze nejvzrostlejší exempláře formou památných stromů. Soubor, který na území roste, je však tak mimořádný, že byl vyhlášen přírodní památkou. Vedle dubu je zde zaznamenán výskyt i vzácnějších druhů rostlin, jako např. kavyl Ivanův, kozinec rakouský, Lilie zlatohlavá a zlatohlávek obecný.Oblast je též důležitou paleontologickou lokalitou. Geologický podklad tvoří čedič a křídové sedimenty. Půda je zde bohatá na jílové minerály, což zapříčiňuje relativně časté sesuvy půdy. Sesouváním je značně poškozena i silnice Lužice-Dobrčice, která tvoří jižní hranici přírodní památky a která je proto pro automobily neprůjezdná.
Jílovské tisy je přírodní památka ev. č. 1643 poblíž obce Jílové v okrese Děčín. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO České středohoří.Důvodem ochrany je lesní společenstva na příkrém svahu znělcového vrchu s bohatým výskytem tisu červeného (Taxus baccata), který zde přirozenou cestou zmlazuje.
Jánský vrch je čedičový kopec s vrcholem 340 m nad mořem, který se nachází severně nad obcí Korozluky v okrese Most. Vrch patří do Českého středohoří.Východně od kopce mezi sousedním vrchem Špičák (360 m) se nachází uzavřený lom, kde se na přelomu 80. a 90. let 20. století těžil porcelanit.Na jižních a západních svazích Jánského vrchu se nachází stejnojmenná národní přírodní památka vyhlášená dne 25. září 1951. Botanicky cenná loučka zaujímá plochu 12 hektarů a byla zřízena především k ochraně vzácné trávy - ovsíře stepního, který zde roste na nejzápadnější hranici svého světového rozšíření. Kromě této rostliny se zde nacházejí i další chráněné druhy jako kavyl Ivanův, bělozářka liliovitá, hlaváček jarní, kozinec bezlodyžný nebo divizna brunátná.Plocha přírodní památky se plánuje zvětšit. Lokalita je zařazena v I. zóně chráněné krajinné oblasti České středohoří.
Přírodní rezervace Milá je chráněné území v okrese Most. Rozkládá se v I. zóně CHKO České středohoří na ploše 19,56 ha (+ ochranné pásmo 4,42 ha) na stejnojmenném vrchu Milá na katastru osad Milá (Bečov) a Odolice. Leží asi 12,5 km jihovýchodně vzdušnou čarou od centra města Mostu. Územím prochází modře značená turistická stezka vedoucí z Mostu do Loun s odbočkou na vrchol.Přírodní rezervace byla vyhlášena Ministerstvem školství a kultury dne 25. 2. 1958 a v roce 1987 bylo rozšířeno ochranné pásmo.Důvodem ochrany je výskyt teplomilných společenstev včetně zachovalého klimaxového lesa na severním svahu kopce. Kromě toho je vrch Milá chráněn i jako morfologicky jedinečná vulkanická kupa se sloupcovitou odlučností a výrazná krajinná dominanta.Tuto oblast charakterizuje mírné, suché a teplé podnebí, takže se zde nalézá velké množství teplobytné květeny jako hlaváček jarní, koniklec luční, tařice skalní, modřenec chocholatý, lilie zlatohlavá, bělozářka liliovitá, divizna brunátná, starček celolistý, dub pýřitý, dřín obecný, chrpa chlumní, kozinec bezlodyžný, violka brunátná apod. Vedle nich se zde vyskytují také zárazy, z nichž je nejvzácnější záraza namodralá. V roce 2008 byl z tohoto území popsán nový druh stromu – jeřáb milský.V lokalitě bylo zjištěno celkem 96 druhů obratlovců. Z plazů se zde vyskytují např. užovka hladká a zmije obecná, z ptáků chřástal polní, holub doupňák, dudek chocholatý, lejsek černohlavý, pěnice vlašská, kvíčala obecná, bělořit šedý, slavík obecný a strnad zahradní, ze savců bělozubka šedá.Z bezobratlých zde bylo zjištěno 29 druhů měkýšů, 65 druhů tesaříků, z motýlů otakárek fenyklový a otakárek ovocný, okáč skalní a okáč metlicový. Na skalní stepi se vyskytuje endemit Českého středohoří saranče stenobothrus eurasius bohemicus.
Písečný vrch je přírodní rezervace ležící 2,5 km jihovýchodně od obce Bečov v okrese Most na stejnojmenném kopci Písečný vrch (318 m). Přírodní rezervace je významná jednak jako lokalita vzácných rostlin a živočichů a zároveň jako archeologické naleziště, kde byly objeveny doklady lidské činnosti od paleolitu po střední dobu bronzovou. Písečný vrch je volně přistupný po odbočce z modře značené turistické stezky, která vede k západnímu vrcholu. V polovině 20. století byla na severní straně kopce zřízena pískovna. Těžba křemence, užívaného při výrobě polovodičů a laboratorních skel zde probíhala do roku 1993.Při geologickém průzkumu bylo zjištěno, že kopec je pozůstatkem hrdla třetihorní sopky. Sopečná láva tehdy prorazila mohutnou povrchovou vrstvu křemence, mocnou až několik metrů. Tlakem byl křemenec rozdrcen na jednotlivé bloky, které se zřítily zpět do jícnu sopky.Při těžbě křemence zde na přelomu 60. a 70. let 20. století probíhal archeologický výzkum. Ten zde odhalil nejstarší známý křemencový lom v Evropě. Člověkem doby kamenné byl křemenec používán k výrobě nástrojů, neboť se dobře štípal a měl ostré hrany. Hrubší druhy na západní straně kopce se těžily ještě v době bronzové jako surovina k výrobě drtidel na obilí. Z doby staršího paleolitu zde byly odkryty pozůstatky lidského příbytku zahloubeného pod zem a uprostřed opatřeného ohništěm staré přibližně 250 tisíc let.Nejprozkoumanější je osídlení Písečného vrchu z doby středního paleolitu. Z té doby bylo odkryto velké množství nálezů - kamenných nástrojů nebo jejich úštěpů.V mladším paleolitu se ze zdejšího křemence vyráběly čepele nožů dlouhé 20-30 cm, které byly nalezeny až v oblasti Durynska. Na Písečném vrchu byly odkryty polotovary a dílny.Archeologický výzkum byl v roce 1972 z finančních důvodů přerušen. V roce 2005 zde proběhl další archeologický výzkum.
Košťálov je přírodní památka ev. č. 187, která zaujímá jižní svahy vrchu Košťálu (též Košťálova) v okrese Litoměřice. Správa CHKO České středohoří.Hlavním důvodem ochrany jsou zachovalá rozmanitá teplomilná rostlinná společenstva na jižních svazích Košťálu. Vyskytuje se zde řada chráněných druhů rostlin, např. hlaváček jarní, kosatec bezlistý, koniklec luční český, tařice skalní či modřenec tenkokvětý. Košťálov je i domovem řady drobných živočichů Při průzkumu v roce 1992 bylo zjištěno 606 druhů motýlů (mj. pernatěnka zimolezová, otakárek fenyklový, otakárek ovocný či okáč skalní ) a 85 druhů obratlovců (mlok skvrnitý, slepýš křehký, pěnice černohlavá, budníček lesní, linduška lesní, hýl obecný, dlask tlustozobý, kalous ušatý, myšice lesní, lasice hranostaj). Určitým problémem z hlediska ochrany je vysoká turistická návštěvnost vrcholu kopce se zříceninou hradu Košťálova, při níž mnohdy dochází k pohybu mimo značené cesty a nepovolenému táboření.
Kuzov je z části zalesněný kopec u něhož je samotná vrcholová část tvořena tefritem. Porost tvoří borovice černá. Vrch se nachází nad údolím potoka Granátka v západní části CHKO České středohoří, asi 0,5 km východně od obce Dřemčice a přibližně 2 km severně od obce Třebívlice. Vrch tvoří dva skalnaté hřebeny, z nichž tomu nižšímu obyvatelé pro svůj tvar přezdívají "Lví hlava". Ochrana byla vyhlášena 3.11.1949, k úpravám došlo 1.11.1990 v podobě změny výměry na současných 7,1 ha. Přírodní památka Kuzov představuje útočiště pro chráněné teplomilné rostliny. V okolí kopce roste, mimo jiné, např. tařice skalní, koniklec luční, kavyl Ivanův, bělozářka liliovitá či česnek tuhý. Fauna je zastoupena v podobě lišky obecné, káněte lesního či zmije obecné.
Číčov či Hořenecký Špičák (476 m) je přírodní rezervace v okrese Louny a 77 metrů vysoký kopec u obce Hořenec. Výměra kopce a tedy i přírodní rezervace na něm je 7,2 ha. Ochrana byla vyhlášena 23. května 1951. Jedná se o holou čedičovou kupu se stepními společenstvy a o naleziště aragonitu.Vyskytuje se zde koniklec luční český, kavyl Ivanův, kavyl vláskovitý, hlaváč žlutavý, sesel fenyklový, pryšec chvojku, rozrazil rozprostřený, rozrazil klasnatý, mateřídouška časná pravá, hvozdník chartouzek a mochna písečná.
Oblík je čedičový solitérní masiv, který se nachází asi 6 km na sever od Loun, v západní části Českého středohoří mezi obcemi Raná, Chraberce a Mnichov. Na severovýchodě na něj navazují dva nižší vrcholy Srdov (482 m) a Brník (471 m), oddělené sedlem. Oblík se nachází v západní části Českého středohoří, která je geomorfologicky zařazená do podcelku Milešovské středohoří a okrsku Chožovské středohoří někdy také nazývaného Lounské středohoří nebo Lounské vrchy (Ranské středohoří).Většina vrchu je holá, bez lesa. Dřeviny na severních svazích nejsou příliš vzrostlé a mají často křovitý charakter. Nejčastější jsou svída, dřín, hloh, z vyšších jasan a lípa. Z botanického hlediska je nejzajímavější jižní svah, kde je na suché strmé stráni teplomilná vegetace s chráněnými druhy rostlin, například hlaváčkem jarním (Adonis vernalis L. ), koniklecem lučním českým (Pulsatilla pratensis (L.) Mill. subsp. bohemica), kozinci (Astragalus), kavyly (Stipa). Bylo tu pozorováno i vzácné ptactvo, jako dudek chocholatý (Upupa epops L.) a dřemlík tundrový (Falco columbarius L.).Na Oblíku je od roku 1967 vyhlášena stejnojmenná Národní přírodní rezervace o rozloze 20,5 ha. Vrch leží v Evropsky významné lokalitě Oblík – Srdov – Brník a Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Z vrcholu je za dobré viditelnosti výborný kruhový rozhled. Trojice vrchů je v rovinatém terénu dolního Poohří viditelná z velké dálky.
Národní přírodní památka Kamenná slunce je unikátní geologický útvar, který se nachází v CHKO České středohoří asi 1 km jihovýchodně od obce Hnojnice při silnici č. 249 z Libčevse do Libochovic. Jedná se o bývalý malý lom, který byl vyhlášen Národní přírodní památkou v rozloze cca 1 ha. Nachází se zde odkrytá skalní stěna, na které příroda před mnoha milióny let vytvořila zvláštní obrazce velmi podobné dětským kresbám slunce - odtud pak pochází název Kamenná slunce. Zcela unikátní přírodní jev vznikl v průběhu starodávné sopečné erupce, kdy roztavené magma vytvořilo jakýsi trychtýř, ve kterém zůstala zatavena hnědá jílová jádra cizorodých hornin. Vlivem nestejné rychlosti chladnutí pak okolní sopečné magma okolo hnědých jílových jader vytvořilo pomyslné sluneční „paprsky“, vznikly tak originální přírodní kresby na skalní stěně. Celkový počet velkých kamenných sluncí zde činí asi 13 až 15, kromě toho se zde nachází velké množství menších kamenných sluníček. Celá přírodní památka je také fotograficky velmi vděčným objektem.Druhá podobná lokalita je asi 100 m severně od obce Staré.
Štěpánovská hora je zalesněná čedičová hora v CHKO České středohoří, jenž vytváří poměrně rozložitý masiv, který se nachází asi 4 km západně od Milešova. Na jižním okraji hory se nachází přírodní památka s teplomilnou skalní flórou. Na jihovýchodním výběžku tohoto masivu byly objeveny valy pocházející z doby bronzové, jedná se o významnou archeologickou lokalitu.
Malhostický rybník je přírodní rezervace ev. č. 2151 poblíž obce Rtyně nad Bílinou v okrese Teplice. Oblast spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.Důvodem ochrany je ojedinělá ornitologická lokalita s výskytem 128 druhu ptáků, z toho 42 zde hnízdí a 48 druhů je zvláště chráněno, 6 druhů v kategorii kriticky ohrožených, 21 druhů silně ohrožených a 21 druhů ohrožených.Poblíž se také nachází Hradiště u Habří - zalesněný znělcový vrch, který se nachází v CHKO České středohoří asi 10 km jihovýchodně od Krupky a 7 km jihozápadně od Ústí nad Labem a asi 3 km západně od Stadic. Na protáhlém skalním hřbetu se zde nalézá také přírodní rezervace Rač a Stadice - vesnice s 221 obyvateli ležící v údolí řeky Bíliny nedaleko Trmic. Ves je součástí obce Řehlovice v okrese Ústí nad Labem. Stadice jsou rozděleny na 2 místní části Stadice a Nové Stadice.Toto místní jméno (okolo 1125 Stadici) je odvozeno příponou -ice od obecného podstatného jména "stádo".Místo je známé především pověstí o Přemyslu Oráčovi. Podle legendy byl z pole nedaleko odtud povolán na český trůn kněžnou Libuší Přemysl Oráč ("Ten budoucí kníže váš oře se dvěma voly. Je-li vám libo, vezměte koně, řízu, plášť a přehozy a jděte tomu muži vzkaz vyřídit ode mne i lidu a přiveďte sobě knížete a mně manžela. Muž ten má jméno Přemysl. Jeho potomstvo bude vládnout této zemi na věky věkův.". Podle této pověsti Přemysl po příchodu poselstva přestal orat a lískouvou otku vetkl do země a ona hned obrostla listím. Poté otočil pluh a na něm pohostil poselstvo chlebem a sýrem. Než se vydal na cestu do Prahy, odehnal voly, kteří vstoupili do nedaleké Volské hory. S sebou pak si vzal jen lýkové střevíce a mošnu, aby tyto i dalším generacím připomínaly původ Přemyslovského rodu. Tato pověst se dočkala četných uměleckých zpracování. Přemyslovští panovníci měli svého předka, který přišel od pluhu, ve velké úctě. Nově nastolovaný panovník si prý obouval Přemyslovy lýčené střevíce a přes rameno bral jeho mošnu.Blízko Stadic pověst připomíná pomník z roku 1841, který zde nechali postavit Nosticové architektem F. Staumannem. Desky s reliéfy jsou dílem sochaře Josefa Maxe. Pomník stojí na Královském poli, které je od roku 1962 národní kulturní památkou.Dalšími památkami jsou Přemyslův statek s pamětní deskou nebo Královský pramen. K pověsti patří i Přemyslova líska, jejíž oříšky byli stadičtí povinni odevzdávat na panovnický stůl.
Národní přírodní památka Vrkoč je skalní útvar, nacházející se v Ústí nad Labem-Vaňově, nedaleko Vaňovského vodopádu.Vrkoč je vynikající ukázkou sloupcové odlučnosti čediče. Jedinečná, vějířovitá orientace sloupů čediče je dána působením ochlazovacích ploch v době tuhnutí. Chladnoucí hornina rozpukala na sloupy, orientované kolmo k ploše tuhnutí.
Vaňovský vodopád nebo Podlešínský vodopád (nejvyšší v Českém středohoří) je primárně subsekventní vodopád lávových proudů. Nachází se v národní přírodní památce Vrkoč nad obcí Vaňov zhruba 4 km jižně od centra Ústí nad Labem.Nachází se ve skalním kotli, který tvoří čedičové sloupy uzavírající údolí. Ty jsou výsledkem sopečné aktivity v mladších třetihorách. Z výšky 12 m zde padá Podlešínský potok a pod vodopádem protéká kamenitou sutí. Po několika stech metrech poměrně strmého koryta se poté vlévá zprava do Labe.
Plešivec - zvaný též Ledový vrch se nachází asi 5 km severozápadně od Litoměřic na jižním okraji Českého středohoří. Vrchol se tyčí se do výše 509 m n. m. Od roku 1966 je celý vrch chráněn jako přírodní památka na rozloze necelých 33 ha.Ačkoliv je vrch většinou zalesněný, jeho jižní svah pokrývá rozsáhlé suťové pole, které při pohledu zdálky vzbuzuje dojem pleše. Odtud odvozují jazykovědci název nejen tohoto kopce. Suťová pole složená z poměrně stejně velkých úlomků se také nazývají droliny. Vyskytují se na mnohých kopcích v této oblasti. V sopečném reliéfu Českého středohoří představuje Plešivec výrazný útvar budovaný žílou olivinického čediče, který se zde do roku 1945 těžil. V sutích na úpatí západního a severozápadního svahu, vznikly trvalé ledové jámy. V dutinách suti se hromadí těžký studený vzduch, který vlivem dokonalého utěsnění v dolní vanovité části suti nemůže proudit. V jámách se proto udržuje led a sníh do pozdního jara až počátku léta. V některých částech nemůže studený těžký vzduch unikat do té doby, než jej v příští zimě nahradí vzduch ještě studenější. Ledové jámy na Plešivci patří k nejznámějším jevům toho druhu v Českém středohoří, jedná se však o jev známý z mnoha dalších míst. Pod vrcholem se nachází Ledová studánka se stálou teplotou vody od 5 do 7° C. Na jižním svahu stojí barokní kaple sv. Jana Křtitele postavená roku 1660 kolem ní rostou staleté duby.Lokalita je významným hnízdištěm vzácných druhů ptáků, především dravců a sov. Pozoruhodné jsou také dubové a habrové porosty na svazích, místy pralesovitého rázu, na vrcholu objevíme také lípu. Na úpatí rostou náletové dřeviny především Akát. Na svazích brzy z jara se objevuje Jaterník podléška a Bledule jarní.
Hradiště je přírodní památka (ev. č. 121), která se nachází v okrese Litoměřice na stejnojmenném vrchu (545 m). Správa území spadá pod CHKO České středohoří.Důvodem ochrany je stepní květena s koniklecem otevřeným a koniklecem lučním. Severovýchodním směrem od Hradiště se nalézá Dlouhý vrch, východním směrem pak Křížová hora, na jihovýchodu leží u Labe město Litoměřice, jižně se nachází nižší subvrchol Malé hradiště neboli Kamýk, za ním pak vrch Bídnice a Radobýl, západně vrch Plešivec.
Opárenské údolí je říční údolí Milešovského potoka v úseku od Velemína po Malé Žernoseky o délce asi pěti kilometrů. Hloubka údolí je 50 až 100 m. Podél potoka vede cesta s turistickým značením (žlutá, zelená a modrá) včetně naučné stezky Lovoš a cyklostezky 25. Nad potokem vede železniční trať Lovosice - Teplice v Čechách. U vsi Oparno na ostrohu nad údolím leží zřícenina hradu Opárno.V údolí se vyskytuje různorodá flóra a fauna (Mlok skvrnitý, Slepýš křehký, Kalous ušatý aj.)
Sedlo (také Vysoké levínské sedlo či Levínské sedlo) je vrch vysoký 726 m nacházející se nedaleko od Liběšic v Českém středohoří v okrese Litoměřice. Je známý tež pod starším názvem Jelečský vrch nebo Jelečská hora.Jedná se o relativně vysokou solitérní horu se dvěma výraznými vrcholy, která z dálky svým tvarem opravdu může připomínat jezdecké sedlo. Celý mohutný trachydenzitový vrch je porostlý hustými lesy, krásné přírodní scenérie se nachází též na úpatí hory. Vrcholek hory je skalnatý a je tvořen velice malebnými tefritovými skalními suky, skalními terasami s hranolovitou odlučností hornin. Celý vrcholek hory je chráněným uzemím (národní přírodní rezervace Sedlo v CHKO České středohoří), nacházejí se zde zbytky původních listnatých lesů se vzácnou květenou. Z vrcholku Sedla je, díky jeho solitérnímu postavení a vysoké relativní výšce nad okolním terénem, velmi dobrý rozhled téměř na všechny světové strany a to do vzdálenosti mnoha desítek kilometrů.
Kletečná je jeden z dominantních vrcholů Českého středohoří. Zalesněný vrchol hory se nalézá zhruba 1 km od stejnojmenné vesnice. Stejně jako mnoho ostatních vrcholů pohoří je i tento pozůstatkem sopečné činnosti. Spolu s nejvyšší horou Milešovkou, druhým nejvyšším vrchem Hradišťany a vrchem Sedlo se jedná o jednu z nejvyšších hor v Českém středohoří.
Radobýl je čedičový vrch ležící v Českém středohoří. Zvedá se nad vsí Žalhostice na pravém břehu Labe, 3 km západně od Litoměřic.Charakteristickou, zpola „vykousnutou“ siluetu kopce má na svědomí někdejší kamenolom, který v několika patrech odkryl a odtěžil velkou část západní strany kopce. Lomová stěna, na níž jsou obnaženy pozoruhodné čedičové sloupce (jedná se o tzv.sloupcový rozpad čediče), a jižní svahy, pokryté skalostepním rostlinstvem (např. divizna brunátná, bělozářka liliovitá, kozinec bezlodyžný) jsou předmětem ochrany coby Přírodní památka Radobýl.
- Rok vyhlášení: 1992 (jednotlivé části už 1966 a 1969)
- Rozloha: 4,88 ha
Turistická značená cesta s odbočkou na vrchol vede jak z jihu od Žalhostic, tak ze severu od silnice z Litoměřic. Z holého temene Radobýlu, osazeného mohutným křížem (nynější kovový pochází z roku 1992), se otevírá téměř kruhový výhled na Litoměřice, Terezínskou kotlinu, Labe, Píšťanské jezero, Lovosice a přilehlou část Českého středohoří.Severně od Radobýlu, pod sousedním návrším Bídnice se nachází důl Richard, jenž byl založen v roce 1864 a sloužil k těžbě vápence. Za Druhé světové války sloužil nacistům jako podzemní továrna na výrobu leteckých součásí. V této pobočce koncentračního tábora Flossenbürg bylo v nelidských podmínkách nasazeno na 18 tisíc vězňů. Toto období dosud připomíná budova někdejšího táborového krematoria (u místa, kde silnice z Litoměřic přemosťuje železniční trať). Podzemní prostory jsou většinou zavalené a od prosince roku 2001 je důl uzavřený veřejnosti. Z menší části je důl od roku 1964 využívaný jako úložiště radioaktivního odpadu s nízkoúrovňovou radiací. Tomuto účelu by měl sloužit do roku 2070.
Raná je výrazná hora (457 m) v západní části Českého středohoří. Na jihozápadním vrchu trojkopce se rozkládá Národní přírodní rezervace Raná. Raná je centrem paraglidingu a sportovního létání v severních Čechách.Již od roku 1936 je na jihozápadním vrchu hory (tzv. "Malé bouli") přírodní rezervace o rozloze 1,5 ha pod ochranou státu. Od roku 1951 se rezervace nazývá Národní přírodní rezervace Raná v CHKO České středohoří. Po svém rozšíření pokrývá prakticky celou vrcholovou partii subvrcholu v jihozápadní části hory (Malá boule) v rozloze 10,94 ha.Jedná se o bezlesnatý horský hřbet porostlý xerotermními travinami s občasným výskytem malých suťových polí. Z geologického hlediska je Raná tvořena čedičovou horninou (olivinický nefelinit). Podobně jako v přípa